PŘIHLÁŠENÍ
jméno: Přihlásit
heslo:

Ortler

17/07/2010 (aktualizace: ) - Michal Netušil

Související fotogalerie: Ortler
Skialpinismus




Skialpinistický přechod pohoří Ortleru na Velikonoce 2010

Do Soldy dorážíme s tatíkem ve čtvrtek večer, večeře, vínko a řešení s místníma odpolední tragédii dvou Čechů v místech, kam se právě zítra chystáme vyrazit. Skialpinisti si najali místního průvodce, který to dělal šest let a nikdy neměl žádný problém. Utrhla se s nimi lavina v šířce celého svahu, guide přežil a zavolal pomoc, oni zůstali pod 6 m a 1,5 m sněhu. Jednalo se severní stěnu Hintergratkopfes (2.813 m), k neštěstí došlo ve dvě odpoledne a ten den bylo opravdu teplo, navíc svah je protkán žlábky a končí korytem se skalkami, prostě na hovno situace. Jinak je to velice oblíbená trasa, takže pozor!

Ještě ráno, cestou na sraz je vidět svah s odtrhem - velikost bere dech ...

[Ortler]sesuv laviny

 

Po srazu všech lidí (jde nás celkem šest: Já, tatík, Viktor jako vůdce, Radek a Jana s Dušanem) u lanovky v Soldě, vyrážíme k plánovanému cíli - chatě Rifugio Pizzini-Frattola ve výšce 2.700 metrů. Ze začátku počasí bez problémů, ale po pár hodinách výstupu padá mlha a viditelnost se snižuje na pouhých pár metrů. Jdeme tedy pouze přes vrchol Cima di Solda (3.376 m), a teď ve vichřici o síle 60 - 70 km/h a nulové viditelnosti se snažíme najít houkající Rifugio Casati. Viktor s pomocí GPS se snaží vyhnout severovýchodní stěně a nebezpečí zřícení a skoro po každém metru kontrolování pozice nacházíme chatu, kde dáváme pauzu. Musím říct, že to zvládl geniálně a tady jsem se zařekl, že se s mapou a GPS musím naučit pořádně. Chatař ale evidentní debil (ani pásy nás nenechá osušit uvnitř) a tak sjíždíme korytem k Rifugio Pizzini-Frattola. Super večeře, víno a bez sprchy mrtvola do postele.

[Ortler]vihřice



Ani další den ráno se počasí nezlepšilo a tak zkoušíme sjet níže, k chatě Rifugio Formi (2.178 m). Dáváme pauzu a domlouváme nocleh zde, nečekaně levnější a mnohem komfortnější, na postelích se dá spát i bez vlastního spacáku. Odpoledne dáváme výšlap na Rifugio Branca (2.487 m), ale ani tam není líp, pořád mlha. S klukama jdeme o kousek výše k Val di Rosole, ale i tam to otáčíme a za normálních podmínek parádním sjezdem se vracíme na chatu pro Janu. Zkoušíme ještě cvičení a testování pípáku - pro mě vítěz Mammut Pulse Barryvox - nemá vůbec problém "zachlívkovat" i čtvrtého zasypaného, kdežto Pieps stávkuje občas od druhého, na třetího už sere úplně. Večer na Rif. Formi a obžerství, protože místní kuchař je fakt machr.

sesuv kousek od chaty

 

Ráno na Velikonoce vypadá počasí lépe i když se mraky stále honí. Kolem dokola jsou vidět samovolné sesuvy lavin a tak Jana s Dušanem obracejí a vracejí se. My jdeme údolím směrem k Pizzo Tresero (3.594 m), bezpečný výstup i za těchto blbých podmínek. Nějaké věci necháváme na chatě a tak jen s lavinovou a ledovcovocu výbavou se stoupá mnohem lépe. V některých pasážích dodržujeme i stometrové odstupy, ale pořád se vidíme. Počasí se konečně obrací a ukazují se okolní vrcholky, fantazie, navíc člověk vidí, kde dva dny chodil jako kokot poslepu. Stejně ale končíme kousek na sedlem, dál to prostě přes sníh nejde, ale sjezd zpátky je bomba. Sněhu po pás a jede to. Po pádu mi trvá deset minut se vyhrabat.
Po obědě a naložení zbytku věcí na záda, stoupáme zpátky k Rifugio Pizzini-Frattola, kde trávíme další noc.

[nesa work]pizzini


Ráno a pohled z okna - super, je to tady, nebe bez mráčku a bezvětří. Gran Zebru je pasé, na takový sklon (45!) je prostě blbá zima a tak vyrážíme na Monte Cevedale s výškou 3.769 metrů. K Rifugio Casati je krutý, spíš na techniku a na morál (dole 300 metrů díra) náročný výstup. U chaty necháváme v záhrabu nějaké věci a pokračujeme nahoru. V traverzu doprava pod vrchol jdeme do maček a s cepínem po ledu kolmo nahoru. Fotky a zpátky dolů k chatě. Cestou vidíme kudy jsme vlastně první den sjížděli a jak kousek jsme byli od skalnatých srázů. Ten den jsem to v mlze a vichru ani nevnímal, řešil jsem svoje omrznuté tváře a prsty a slepě šlapal za Viktorem. Chatař i dneska zůstáva debilem a tak po malým výšvihu nás čeká zlatá tečka - sjezd z 3.376 do 1.900 metrů. Fantazie, ale takle mě nohy snad ještě nebolely. Navic na sjezd v metru sněhu s 15 kilama na zádech prostě člověk není od nás úplně zvyklej.

[nesa work]tatik ve snehu

 

Takže závěr - totálně doporučuju, ale když nejsou ideální lavinové podmínky, radši s někým kdo to tam dobře zná a v lavinách se vyzná. Na většině míst není ani signál, pomoci se nedovoláte a svahů kolem 35 stupnů je tu spousta.


Good luck,
Néša

 

Související fotogalerie: Ortler

© 2017 Freespirit

LOADING