PŘIHLÁŠENÍ
jméno: Přihlásit
heslo:

Žiarská Dolina Slovensko 07

01/01/2007 (aktualizace: 08/03/2010) - Jirka Chládek

Související fotogalerie: Žiarská Dolina Slovensko 07
Snowboarding




Šlápání po lavinových svazích a hustý sjezdy v Žiarskej dolině kousíček od Lip. Mikuláše

Šlápání a zimní turistika po lavinových svazích za doprovodu pánů z freeskiing portálu a člena horské služby se psím doprovodem začalo příjezdem na luxusní chatičku s kolibou vo Žiarskej dolině kousíček od Lip. Mikuláše. Ranní vstávání po večerní seznamovačce nedělalo nikomu dobře a to jsme ješte netušily co nás bude čekat. Na rozcvicění jen "malá" 6Km procházka do kopce s průběžnou koupelí ve vlastním potu zakončená brutálním freeridem snad v metrovém prašanu. Tímto stylem jsme pokračovali i následujících dnech. Nikdo z nás zatím neměl možnost se podívat na místa, která jsou prakticky opuštěná a tak blízko nás.

Celková doba příjezdu Do Žiarské Doliny cca 4,5h. Jedete přes dálnici, tudíž je potřeba dálniční známka. V Lipt Mikuláši uhnete z dálnice do města a držíte se výpadovky na Poprad. Je to první vetší odbočka vlevo hned za starým komunistickým sidlištěm na konci města. Pak už jen stoupáte a stoupáte.

Pokud místo chcete pořádně prozkoumat, je tu několik tras jak na skalpy tak na sněžnice. V půli kopce je chata s občerstvením, dá se převléct do suchého a pak taky docela levně najíst.

 

V Roháčích zažijete dva meteorologické jevy – buď je celý týden nádherně, nebo úplně hnusně. Není výjimečné, že nasněží za den i metr sněhu a vaše lyžařské ambice jsou v háji.

Vyplatí se proto sledovat předpověď počasí a orientovat svoji návštěvu tohoto slovenského pohoří podle ní.

Žiarska dolina se nachází v centrální části Západních Tater – Roháčů. Je velmi dobře přístupná z obce Žiar, kam lze dojet autobusem z Liptovského Mikuláše. Pokud máte štěstí, jedete až na její začátek. Odtud vede pětikilometrová asfaltová cesta na záchytný bod celé oblasti Žiarskou chatu.


Dominantou celé doliny je Baranec (2184 m n.m.), po Bystré druhý nejvyšší Roháčský štít. Jeho vrchol je začátkem hřebene, který ohraničuje v půlkruhu prakticky celou dolinu a napojuje se v Žiarskem sedle na centrální hřeben Západních Tater. Přechází v Smrek (2089), zmíněné Žiarske sedlo, Plačlivo (2126), Smutné sedlo, Tri kopy, Hrubou Kopu a Baníkov (2178), dále pokračuje Pristop (2145), Jalovecké sedlo, Kozie chrbty a končí Raztokou (1948) a Širokou (1890).

Na hřeben se vyráží prakticky vždy ze sedel, normální chůzí tak do dvou až čtyř hodin. Pokud se vydáte do vedlejších dolin, je dobré počítat s delším časovým úsekem.

 

Nejlepší podmínky bývají v dubnu, kdy na svazích drží pevný firn a sjíždět se dá úplně všechno s minimálním rizikem. Ve žlabech navíc nejsou žádné prahy, potoky či jiné záludnosti, takže sníh většinou pomalu odtává ze zhora, což je důležité. Stát se může samozřejmě cokoli, ale tak už to v životě chodí.

Velký pozor si dejte na nakumulované masy sněhu zvlášť v okolí Baníkova a Príslopu, které při odtrhu bez problému zavalí i přístupovou cestu k chatě. Na jaře roku 2000 lavina dokonce srovnala se zemí symbolický cintorín za chatou a zastavila se dvacet metrů od ní.

Sjezdy

Za dobrých sněhových podmínek se dá v dolině sjet opravdu cokoli, žleby nejsou nikterak obtížné. Sklon jsme nějak detailně neměřili, ale jen málokdy dosahoval drsných hodnot. Spíš se vše dá jet hodně rychle a naplno s vědomím, že si jízdu opravdu vychutnáte. Díky malým vzdálenostem se dají za den pořídit dva kvalitní sjezdíky, bez toho, aby jste se nějak zvlášť vyčerpali. Vybírám pár nejzajímavějších:

I. Baranec

Na Baranec je nejrychlejší vystoupat po pláňce za pravým žebírkem a po hřebeni až na vrchol. Celou dobu se dá jít na lyžích. Od vrcholu v závislosti na sněhu buď přímo dolu, nebo trošku zprava. Důležité je trefit prostřední žlebík, jinak máte smůlu. Pod ním následuje široká pláň, na které to lze opravdu rozpálit na nejvyšší míru. Pod ní je ještě jeden předěl, který se dá jet téměř všude, nejhezčí je to ale opět prostředkem mezi skalkami.

Obtížnost: nízká, pouze prostřední žlebík by mohl být střední. Zážitek: střední.

II. Libretto

Žlab za Smutným sedlem směrem na Tri kopy. Od sedla 20 až 30 min po hřebenu. Krásný, rovný prudký žlab, vychucený vlnami od malých lavinek, po kterých vlastně celou dobu jedete. Připadáte si jako na moři, pouze sklon se hlavně zpočátku zdá trochu netradiční.

Pokud máte rádi vzdušné, přeskakované oblouky je Libretto právě pro Vás. Až sjedete na malou planinku Velké Závraty podíváte se zpět a dostanete závrať. Pak už Vás čeká dvoukilometrový rychlý a krásný sjezd do pohodlí chaty.

Obtížnost: střední. Zážitek: střední

III. Hrubá kopa

Krajinově asi nejhezčí sjezd. Začíná na vrcholu, odtud přímo po hraně dolů. Hrana bývá vyfoukaná, takže neustále přejíždíte a proskakujete firnový hřebínek, těžko popsat slovy. Jedete tímto stylem až na konec, poté uhnete doleva velmi úzkou, prudkou, ale bezpečnou úžinou mezi skálami a ocitnete se ve žlebu, který se rozšiřuje. Narazili jsme zde na velké odtrhy, takže pozor! Jsou téměř po celé šířce, chce to konat velmi rychle. Odpočinout si můžete až na malém platu Velké Závraty pod žlabem a odtud trochu modifikovaně dolů k chatě.

Složitější je se na Kopu dostat, nejrychlejší cesta vede p

řes Smutné sedlo, odtud po hřebeni cca 30 min až 1 hod.

Obtížnost: střední. Zážitek: bomba!

IV. Smrek, Projekt 1

Smrek je kopec navazující na Baranec. Sám o sobě je celkem nezajímavý, kdyby na jeho západní straně nebyly kratší, ale o to vydatnější sjezdy.

V tomto případě nás zaujal asi 100 m dlouhý a velmi prudký kuloárek uprostřed. Začíná se od hrany a pak pořád za sněhem. Kuloár není úzký, ale je to celkem zážitek. Po celou dobu jedete po pomalé lavince a konec napálíte. Nahoru to trvá pěšky asi tak hodinu.

Obtížnost: střední. Zážitek: střední

V. Smrek, Projekt 2

Pokud Vás už od neustálého chození a ježdění bolí nohy, je Projekt 2 pro Vás tou správnou alternativou. Ze Žiarskeho sedla 20 min po hřebeni směrem na Baranec. Je to široký a prudký svah, na kterém můžete řezat třicetimetrové oblouky hlava nehlava. Bohužel, není příliš dlouhý, ale určitě stojí za svezení.

Obtížnost: nízká. Zážitek: střední.

VI. Ostrý Roháč

Ostrý Roháč je pro svůj tvar někdy nazýván Roháčským Matterhornem. Sjízdná je pouze jižní strana do Zahrádek v Jamnické dolině. Ze Žiarskeho sedla je to záležitost ani ne na hodinu.

Po překonání divného pocitu v břiše se z hrany vlevo pod vrcholem spustíte kolmo dolu. Jedete po opravdu prudké stráni místy s malými odtrhy. Skály napravo od linie sjezdu se mírně zvedají, takže můžete jet i v ukloněném svahu. Každému dle jeho gusta.

Za skalním výběžkem se dáte doleva a musíte trefit správnou štěrbinu, která se zdá ze shora celkem úzká, ale když do ní najedete, zjistíte, že to jde. Pozor! Štěrbina je v jednom místě téměř kolmá, ale jedná se jen o tři metry. Za ní následuje velmi prudký sešup laviništěm k

Zahrádkám. Asi nejhezčí sjezd.

Obtížnost: střední. Zážitek: superbomba!

VII. Crocodille

Soustava několika žlebíků vedoucích ze sedla mezi Plačlivó a Ostrým Roháčem do Smutné doliny.

Na Plačlivó se dostaneme z Žiarskeho sedla za 20 min, odtud dolů do sedélka k Ostrému Roháči. Pak nám již nic nebrání ve sjezdu. Žlab je na začátku celkem dost úzký, tak 10 m, poté se malinko rozšiřuje. Asi po dvou stech metrech následuje velmi prudká odbočka do leva a ocitáte se v další části, odkud už nerušeně pálíte pod stěnu Ostrého Roháče. Odtud kolmo dolů prudkým svahem do doliny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obtížnost: střední.

Část textu převzata z horydoly.cz

 

 

Související fotogalerie: Žiarská Dolina Slovensko 07

© 2017 Freespirit

LOADING